Jdi na obsah Jdi na menu

Z jakých principů sokratovské rozhovory vychází?

2. 1. 2007

Jaké principy sokratovský rozhovor vyznává?

Sokratovský rozhovor vychází z několika jednoduchých principů. Ty následně určují podobu a formu rozhovoru. Výjimečnost sokratovské metodiky nespočívá ani tak v originalitě těchto principů, ale spíše jejich v důsledném uplatňování. Z tohoto pohledu nelze dělat sokratovský rozhovor jen „trochu“. Musí být dodržovány všechny níže uvedené principy. 

A) Myšlení není intuitivní záležitost - je to v podstatě určitá metoda, kterou postupujeme (proto je možné uspořádat jak filosofický, tak matematický rozhovor). Sokratovský rozhovor vede účastníky k tomu, aby uměli samostatně myslet. Proto se v sokratovském rozhovoru probírají zásadně témata a otázky, které nevyžadují žádná další šetření a znalosti – např. vědecké výzkumy či historická data. Témata rozhovorů se soustředí na otázky, které můžeme zodpovědět s využitím jediného nástroje – našeho mozku. Připomeňme si ještě jednou některá témata rozhovorů:


Ø Mohu se změnit?
Ø V jaké situaci bych se měl/a omluvit?
Ø Co je štěstí?
Ø Má člověk svobodnou vůli?

B) Myšlenkový proces nepodléhá autoritám – sokratovský lektor vědomě odstupuje ze své pozice autority. Z povzdálí vede a hlídá, aby účastníci nesešli z cesty upřímné argumentace a rozvažování. K samotnému obsahu debaty se lektor zásadně a za žádných okolností nevyjadřuje.

C) Každý z nás již v sobě má vědění o řešeném problému, i když je to třeba vědění skryté a dosud neuvědomované. Ve výpovědi každého (pokud je upřímná) se skrývá „zrnko pravdy“. Právě uplatňováním tohoto principu vedeme účastníky k naslouchání ostatních, k opatrným soudům a k toleranci. Tento princip se týká také lektora – musí v sobě potlačit tendenci účastníkům věcně „pomoci“ a poradit. I když se mu budou zdát některé názory nesmyslné, hloupé nebo nezralé, měl by v nich zkusit hledat „zrnko pravdy“.

D) Rozhovor jako metoda myšlení. V běžném životě si s ostatními často vyměňujeme jen hotové názory - „výsledky“ myšlenkového procesu. Sokratovský rozhovor je však založen na myšlení jako „dialogu“. Rozhovor s ostatními zde slouží jako pomocný prostředek našeho vlastního uvažování. Uvažujeme-li ve skupině, lépe si ujasníme, co vlastně říkáme – ověřujeme si, zda správně rozumíme ostatním a zda se srozumitelně vyjadřujeme my. Kromě toho zajišťuje skupina kritický přístup. Leckteré věci, které sami považujeme za samozřejmé, nám ostatní pomohou zpochybnit.

E) Cílem rozhovoru je konsensus – tím nemyslíme kompromisy ani ústupky. Sokratovský rozhovor je nezřídka balancováním mezi různými výrazy a chápáním jazyka. Účastníci se snaží, aby společně našli výsledek – nějakou větu či výpověď, která bude společnou výpovědí všech. Úlohou lektora je proto dohlížet, aby byli vyslyšeni všichni, kteří si to přejí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář